PF 2016

Vážení přátelé,

Chtěl bych vám poděkovat, za vaše vzkazy, ze kterých jsem čerpal optimismus do dalších aktivit. To, že se nám nepodařilo vyplout s vorem Eurica na Atlantik, je škoda pro všechny – nejenom pro mě a mé dva spoluplavce Adama Navrátila a Jiřího Fejfara.

Projekt a stavba voru Eurica spojil zajímavou skupinu lidí. Bez ohledu na neúspěch v Portugalsku naše přátelství trvá.

Co jsme dělali od návratu z Portugalska? Připravujeme plachetnici na plavbu do polárních moří.

Blíží se konec roku 2015, a tak přeji všem, aby se dařilo plnit sny a touhy. Jedna porážka nic neznamená. Jdeme dál, dokud náš život trvá. Celý náš život je docela obyčejná výzva, tak vzhůru do něj nejenom v novém roce 2016. V tom nám pomáhej přátelství a láska.

 

Váš

Rudolf Krautschneider, mořeplavec (pěkně v tom plavu) a snad i spisovatel


Vybral jsem pár citátů, ze svých knih:

"Dobrý učitel hlavně nepřekáží svým žákům."

"Jestli vůbec existuje něco jako náhoda, pak je jí určitě život sám."

"Lidé jsou všude jinak jiní."

"Každá odpověď rodí jen další otázku."

"To, co nevnímáme, je mládí."

"Nové je spíše pochopením starého v jiných souvislostech."

"Moudrý vnímá štěstí, hloupý až když je ztratí."

"Celý život se učíme přemýšlet, ale právě v těch nejdůležitějších chvílích přemýšlet nesmíme."

"I jedna dětská slza změní tvář oceánu."

"Někdo potřebuje odvahu k tomu, aby odcestoval. Jiný stejnou, aby zůstal."

"Nejzajímavějším místo na světě je tam, kde jsi ty."

"Nejdál dojde ten, kdo jde jenom jedním směrem. Ideální je, aby nic nenesl."

"Každý máme jinou cestu a můžeme se jenom těšit, když nějaký čas kráčíme souběžně."

"Hemžení lze také chápat jako předzvěst klidu."

"To nejhorší, co se může chlapovi přihodit, je mít výhodnou práci, krásný dům, hodnou ženu, ale žádný čas na svoje sny."

"Cestovatel na své cestě získal nové prožitky jako protihodnotu za prožitky doma nezískané."

 

Úryvek z připravované knihy "Jak zvorat oceán"

Jako kluk jsem seděl celé hodiny u splavu na řece Dyji a díval se na vodu, která přetékala přes splav, šuměla, pěnila a hrála svoji vodní uklidňující symfonii, jejíž melodie navždy uvázla v mojí paměti. V tom vodním pohybu byl skryt celý vesmír, neustále se měnící a záhadný.

Jsme nepatrnou součástí vesmíru. Jestli existuje něco úžasného, pak je to schopnost našeho myšlení. Je to spíše anomálie, která se patrně vymknula zákonům hmoty. Jakási odnož, která nikam nevede. O to více můžeme žasnout a radovat se z prosté rozkoše myšlení a tvorby. Vědění ale není jen sběr informací.

Každý životní příběh má nezaměnitelnou hodnotu, protože jsme potůčky. Stékáme do rodinných říček a národních řek, abychom se slily do moře našeho společného života.

Je jenom dobře, když ten přítok i přes všechny naše omyly a chyby posiluje moře radosti na zemi, protože jenom radost je mírou našeho společného úsilí a úspěchu.

Je nesporné, že rodička je vyvěrajícím pramenem života, ale skutečnou matkou nás všech je příroda.

Zrod človíčka zároveň plodí příliš mnoho otázek, na které nikdy nenajdeme odpověď.  Až při zániku našeho života nám smrt přece jenom dovoluje nacházet alespoň nějaké odpovědi.

Zlo a dobro.  Tyto hodnoty se navzájem prolínají ve věčném boji. Otázka zní, jestli hodnoty těchto dvou veličin nejsou konstantní. Možná představují jakousi rovnováhu, kterou lze jen těžce naším úsilím změnit.

Ti, co myslí, že mají málo, mají akorát. Ti, co mají akorát, mají moc. A ti co mají moc jsou blázni, kteří věří, že je peníze zachrání.

O všem můžeme mluvit. Otázka zní – co ale uděláme. Každý okamžik, který žijem, je úžasný, stačí si to uvědomit.

Hloupý píše knihy hlavně o sobě, chytrý, aby se daly dobře prodat. Moudrý v nich klade sobě a čtenářům otázky, na které neumí sám odpovědět. Ale ten nejmoudřejší je patrně nepíše vůbec.

 

ZDU4MGV