DÁREK K VÁNOCŮM

Zdálo by se, že to nejdůležitější pod stromečkem jsou dárky. Kola, lyže, šaty, boty, počítače a podobně. Také jídlo má být dobré a hlavně ho má být hodně. O naši duši se pak postará televize. Věřím, že každý člověk je filosof. Právě na Vánoce je čas pokusit se v sobě objevit trochu moudrosti a nechat ji propuknout. Pro vaše blízké to bude zajímavý dárek. Nebojte se a zkuste to! Kdyby vás náhodou nic nenapadlo, pak alespoň mlčte. To prý je ta největší moudrost. Našim filosofickým Vánocům by také pomohlo, kdyby energetické závody vypnuly elektrický proud od večera do rána. To abychom mohli pod stromečkem zůstat při svíčkách a měli na to povídání správnou atmosféru.

„Kolikrát jsem již se svou lodí dosáhl horizontu, a přece se přede mnou objevil vždy další, abych byl zachráněn.“

„Pokaždé jsem cítil vděčnost za přátelskou pomoc, kterou mi lidé prokazovali při mých plavbách. K tomu se přidávala i radost, že moji nepřátelé nedokázali moje plány zhatit.“

„Uklidňuje mě, když si příboj moje slova napsaná do písku odnáší s sebou do moře. Slyším je potom v šumění vln.“

„Na rozdíl od zvířete, člověk stále na něco mimořádného a zvláštního čeká. Jako by si říkal. A to je vše? Možná, že tohle čekání znehodnocuje kvalitu okamžiku, který by se mohl stát absolutní hodnotou bytí, aniž by tak musel být chápán.“

„Rozhodování je vlastně život. A já bych chtěl konat impulzivně a s přirozeným instinktem, ze kterého tuším vytouženou nevinnost.“

„Abych věděl, kam jdu, nestačí mi jen dívat se před sebe. Musím se otočit zpět, abych viděl, jaké zanechávám stopy.“

„Nejcennější je na nás právě to, čím se lišíme od jiných.“

„Když člověk vlastní dům, je to pro jeho pohodlí, a nebo je to místo, kde se může svobodně rozvíjet jeho duch?“


 

SKROMNÉ PŘÁNÍ DO NOVÉHO ROKU

Bůh šel světem a právě došel k našemu paneláku. Snad to byla náhoda, že potkal zrovna mě. Bylo těsně po půlnoci a z televizorů zněla národní hymna mezi střílením petard a světlic. Popřál jsem mu šťastný nový rok. Na oplátku se mě zeptal, zda chci splnit nějaké přání.

„Chtěl bych být čestný, spravedlivý, pracovitý a kamarádský, stálý, chytrý nebo spíše moudrý, houževnatý, dochvilný, spolehlivý, milující, rovný ve svých činech, velkorysý a štědrý, nesobecký a přející, abstinent, tvrdý k sobě a jemný k druhým, všímavý, hodný, tichý, přístupný, solidní, seriózní, sdílný i mlčenlivý, obětavý i spravedlivě přísný, vtipný i snášející humor jiných, bdělý, ostražitý, důvěřivý, skvělý ale ne skvící se, romantický, tvořivý, poetický, hrdý, skromný, odvážný, vášnivý, vytrvalý, otcovský, přesný, s nadhledem, mírný, sečtělý, vědoucí, vzdělaný, bez předsudků, chránící přírodu, nezištný, pravdomluvný, cílevědomý.“

Bůh pokyvoval na souhlas hlavou. Už ho ale od toho kývání trochu bolela hlava.

Přerušil mě: „Ode dneška budeš takový, jaký si přeješ. Ale už bylo dost těch tvých přání k Novému roku.“

„Mám ještě jedno přání,“ prosil jsem. „Opravdu poslední.“

„Co by sis tak pro boha mohl ještě přát,“ bručel si Bůh pod vousy.

„Přeji si, aby se také o mně ode dneška říkalo, že jsem docela obyčejný a průměrný člověk.“

 

 

NTk5NDFkMj