Proč psát knihy?

Je nesporným faktem, že knihy jsou obyčejné zboží. Jako cihly nebo třeba šicí stroj atd.

Kniha je prostě věc, která se vyrobí a zákon trhu zhodnotí její prodejnost. Takže by se měla i tak psát. Spisovatel, jakýsi prvovýrobce, by měl brát v úvahu to, co se bude čtenáři líbit. Podle toho by měl svůj text vyrobit.

Nakladatel je vlastně investor, který nese veškerá finanční rizika. V tomto směru jsou nejúspěšnější texty takzvaného bulváru. Ani ti nejuznávanější spisovatelé nemají tolik čtenářů. Může to znamenat, že úspěch se dostaví, když se z bulváru spisovatel poučí.

Další cestou k úspěchu může být reklama. Vsugerovat lidem, že kdo si tuto knihu nekoupí, není in.

Mnozí spisovatelé píší knihu protože věří, že lidstvo se bez jejich textů neobejde. Některé k psaní donutí blízcí přátelé nebo maminka. „To musíš napsat!“ A oni píší.

Je možné také získat grant na své literární dílo. Potom můžete vytištěné knihy rozdat. Nejste na financích závislí.

Některé texty jsou natolik dobré, že si spisovatel i vydavatel najdou široké spektrum čtenářů. Zpravidla mají dobré kritiky. Jsou také ovšem spisovatelé natolik originální, až geniální, že se jejich knihy prodávají samy.

Proč ale v tak malém Česku vychází desítky tisíc titulů knih ročně? Je to záhada. Možná, že je v dobrém tónu napsat knihu. Třeba cestopis z prodloužené dovolené. Myslím, že my Češi jsme národ spisovatelů. Mám dokonce i pocit že spisovatelů je více nežli čtenářů.

A teď to, co je pro mě nejdůležitější. Proč píši knihy já? Upřímně, protože musím. Je mi jedno, jestli moje texty vyjdou knižně nebo ne. Tak i tak bych je napsal. To, že si moje knihy našly tisíce čtenářů je až s podivem.

Knihy. Je jich všude hodně. Knihovny vyřazují tisíce titulů a prodávají je po koruně. Nádraží jsou zaplněna množstvím knih, které si můžete vzít zadarmo.

Na nádraží v Doudlebách přijel starší trochu zanedbaný muž a v dvoukoláku přivezl knihy.

„To jste všechno přečetl?“ ptal jsem se ho.

„Já je vůbec nečetl. Před týdnem jsem si tady naložil plný dvoukolák knih a chtěl jsem s nimi topit. Ani na to se nehodí, kniha nehoří a trhat listy je zdlouhavé a je z toho spousta popela,“ zdůraznil. Vyházel je zpět do přihrádky a odešel.

Pracuji teď na své patnácté knize. Rozjímání toho muže mi dalo hodně na přemýšlení. Ale ať myslím, jak myslím, píšu dál.

Rudolf Krautschneider