Docela obyčejná vděčnost

Za to že jsem a vnímám

Za to že vidím a slyším

Za to že miluji a mám rád

Za kamarády z dětství

Za to že obdivuji spoustu lidí a mohu si jich vážit

Za chyby ze kterých jsem se poučil

Za to že jsem zdravý a mám pohodu

Za to že mám přátele i nepřátele

Za dvojčata hloupost i moudrost

Za to že věřím v lidskost

Za prohry, které mě poučily o iluzi z vítězství

Za šumící lesy i mořské vlny

Za slané moře, které je pro mě sladké

Za vítr, který hladí tvář a vrší závěje sněhu

Za šustot, se kterým uklízí na podzim listí v alejích

Za šťastný dětský smích

Za stáří, které nevnímám

Za paměť i zapomnění

Za víru, která nás nevtáhne do víru

Za chvějivé hromy a blesky

Za déšť, který myje náš svět

Za ticho silnější než hluk

Za žížaly a hraboše kypřící půdu

Za hmyz opylující květy

Za ptáky mouchojedy

Za nemoci, ze kterých jsem se vyléčil

Za utrpení, které nás vždy obohatí

Za ženskou hebkost a vůni

Za střelu, která nás minula

Za všechno, co jsem od života dostal i nedostal

Za chůzi, kterou měřím svět

Za ty, kteří šli kus cesty mým životem

Za lásku, kterou nám dali nebo mohli dát rodiče

Za schopnost vnímat vesmír, který nám umožňuje ještě přežívat

Za návrat všech, co se mnou pluli

Za možnost žít naplno – žít a nebát se

Za hřbitovní ticho

(z připravované knihy)