Volby v přírodě

VOLBY V PŘÍRODĚ

Prase domácí, krokodýl, tchoř, kapr, had, kojot, skokan zelený, želva a králík se rozhodli, že budou kandidovat ve volbách a v případě úspěchu chtěli vládnout přírodě.

Prase domácí jako všežravec slibovalo všem hojnost stravy, malé ale jisté chlívečky a kontrolu nad tím, co kdo už sežral. Rozhlašovalo: „Krokodýla nežeru!“

Krokodýl dělal, že je hodný a na plakátech držel v náručí mládě. Opatrně se usmíval, aby nebylo vidět, jaké má ostré zuby. Ostatně ty velké zuby má jenom proto, aby udržel v tlamě cigáro. Věří, že je nejsilnější a nejchytřejší. Slibuje, že nikomu, kdo umí dobře počítat, to nespočítá. Ani on prase domácí nikdy nežral.

Tchoř prohlašoval, že nechá to, co je, a zajistí ještě i to, co bylo. Hrozně však pořád páchne a čekat, až vyčichne, nechce. Moudří mu radili, ať si změní jméno. Ale tchoř byl na své jméno pyšný.

Kapr, který žil dlouhou dobu s krokodýlem v bahně, se s ním rozešel ve zlém. O kaprovi se ví, že má sice také zuby, ale místo aby kousal, raději kalí vodu. Říká, že nikdy nikomu neublížil, a míní v tom pokračovat i nadále.

Had tvrdil, že je dostatečně ohebný, aby se dal vytvarovat, jak je potřeba. A že určitě není jedovatý, ale je spíše slepýš. Bude vidět jen to, co se mu řekne.

Kojot, kterého bylo vždy nejvíce slyšet, rozdával nadávky napravo i nalevo a pak dokonce nahoru i dolů. Sliboval, že v případě volebního úspěchu zavede chaosem pořádek a zruší i černé noci.

Stará želva jde pomalu a ještě se pro jistotu opírá krunýřem o zem. Volte tuto kráčející životní jistotu!!!

Skokan zelený jen tak skákal, ale kdyby si mohl vyskakovat, viděli byste, co by dokázal. Sliboval například bílý sníh. Všichni mu dávali za pravdu, ale báli se, že by po nich na to chtěl peníze.

Králík byl opravdový demokrat. Chtěl rovnost pro všechny. Nabízel se, že ji v případě volebního úspěchu vybojuje, aniž by užil násilí. Nabídka byla tak velká, že voliči šli raději místo k volbám do hospody. Nechápali, proč alespoň jeden kandidát není člověk.

Po volbách se ukázalo, že prase domácí a krokodýl se navzájem žerou, a sežrali všechno tak důkladně, že pro nikoho jiného nezbylo ani sousto.

Tchoř se přes volební úspěch do vlády nedostal, a tak zápach, který se z vlády line, není jeho. Nevzdává se však a věří svojí propagandě, která hlásá: Voní jak tchoř.

Kapr už nemůže kalit vodu, a tak si po večerech čte román Jak se kalila ocel.

Ohebný slepýš viděl, že ve volbách uspěl neúspěšně. Tak se zase kroutil jako had.

Kojot po svém neúspěchu viděl černě. Ve smečce se začalo šuškat, jestli člověk s tak černými myšlenkami může být vůbec běloch.

Želvu nezvolili, a tak odpočívá na krunýři. Její želví voliči totiž nestihli dojít k volebním urnám včas.

Ani hesla skokanů zelených „Komu se nelení, k těm skočí zelení“ neuspěla.

Pro malý počet skutečných demokratů v přírodě neuspěl ani králík.

A co prase domácí s krokodýlem? Dávají najevo, že kdo není schopen sežrat všechno, neměl by ani kandidovat. O krokodýlovi se ví, že umí čekat, ostatně přežil už i dinosaury. No a co člověk? Ten si v přírodě nevybere, protože je sám její nedílnou součástí a ve všem se jejím tvorům podobá.

(Rudolf Krautschneider, z knihy Moře solí země)