Rudolf Krautschneider (*1943)

"U cestovatelů si cením hlavně toho, co pochopili, a méně už toho, kde byli."

Bezmála 50 let staví plachetnice a podniká na nich plavby oceánem, nejraději do polárních moří, která jsou podle něj plachetním rájem.

Ve svých knihách píše o lidech a oceánu. Říká: "Ledový vítr vane možná proto, aby zahnal většinu lidí do teplých krajin a Arktida s Antarktidou mohly ještě chvíli klidně spát."

... Dánským průlivem mezi Islandem a Grónskem putují od severu v mlčenlivém šiku ledovce a, aby se jich kormidelník nebál, často je přikryje závoj mlhy. Vysoký příboj nebo vlnění oceánu se dunivě tříští o pobřežní skály. Před lodí se objeví na hladině balvan. Po úleku přijde úleva - není to skalisko, ale hřbet velryby, která tiše zafuní a vypustí tenký gejzír vody z hřbetního otvoru jako malý obláček k nebi. Velryba je družná, a tak se jich na hladině objeví více. Štíty hor jsou bílé ledovci, pod kterými z ostrých skal hučí vodopády a zvonivě šumí bystře tekoucí potoky.

Plavbu na tajemné ostrovy Františka Josefa, které objevil a zmapoval Julius Payer v letech 1872-24 na lodi Tegetthoff pod rakousko-uherskou vlajkou, jsem v roce 1979 nedokončil a vrátil se ze Špicberk. Byl konec září a hustota ledové tříště nedávala desetimetrové plachetnici Polka bez motoru žádnou šanci.

Na jižní polokouli svírají Antarktidu řvoucí čtyřicítky a vyjící padesátky - nejbouřlivější moře světa. Za hukotu vln pomalu a majestátně plují po hladině obrovské ledovce, které Antarktida porodila. Proudy je unáší k severu, kde v teplých vodách roztají. V zátokách skřehotají a pískají mnohatisícová hejna tučňáků při lovu ryb. V těch chladných a opuštěných vodách kypí život. Je fascinující v nich plout na malé plachetnici...