V čase covidu

Co dělám? Věnuji se rodině a přátelům. Rodině fyzicky a přátelům telefonicky. Jako obvykle píši další knihu, stavím plachetnici a těším se, až covid zeslábne, na návštěvu dětí z dětských domovů. Budeme společně stavět veslici s plachtou na naši plavbu po řekách.

Velké úsilí věnuji tomu, abych nebyl dospělý, protože jenom dospělý vymýšlí hrůzy světa a války.

Když se náhodou ve svých aktivitách zastavím, dělám si úklid. Kde? V Hlavě. Chci odpustit těm, co mi uškodili, a sám se snažím nikomu neškodit. Když se mi podaří někomu pomoci, tak je mi odměnou klidný spánek.

Připravuji si mapy na mořskou plavbu a těším se z dalšího dne, který nemusel nastat, protože moje osmdesátka je již na dohled.

Je důležité si i zpívat. Třeba jen tak pro sebe. A kdyby se mi občas náš svět nelíbil, pak si hned uvědomím, že stejně nemám jiný k dispozici.