Eurica

Délka: 3,3 m

Šířka: 2,2 m

Oplachtění: 10 m2

Celk. váha: 460 kg

Ponor 1,4 m

Eurica je oceánská plachetnice, její stavba mi zabrala tři měsíce práce. Trup je z PVC pěny z obou stran olaminované. Tato konstrukce je extrémně pevná při zachování malé hmotnosti trupu. Demontovatelná kýlová deska umožňuje snadnou přepravu na vleku za osobním automobilem.

Nikdy jsem z takového materiálu loď nestavěl a chtěl jsem si to zkusit. Musím říci, že to bylo poprvé a naposled. Vím, že tato technologie se úspěšně používá při stavbách malých letadel. Řezání a broušení těchto materiálů je zdraví škodlivé. Zvláště v amatérských podmínkách si těžko zajistíte dostatečnou ochranu očí a dýchacích cest. Svědění pokožky a případné ekzémy jsou nasnadě. Zápach v interiéru lodi naštěstí časem vyprchá.

Lodě stavím celý život. Ze dřeva, z překližky, z oceli, ferocementu, duralu. Pamatuji časy, kdy jsme stavěli kanoe i z lepeného papíru. Je radost loď stavět a ještě větší loď dostavět. Největší radost je plout s ní oceánem. Většinou se mi to podařilo. Doufám, že i v čase covidu.

Stavba plachetnice bývá pro mnohé životním dílem. Někdy se konce stavby ani nedožijí. Stávají se často terčem posměchu svého okolí. Posmívají se nejčastěji ti, co nepostavili ani králíkárnu. Amatérští stavitelé lodí zmaterializovali svůj sen. Já k nim cítím obdiv, kdo nemá svůj sen, je mrtvý za živa. Kovbojů bez koně a mořeplavců bez lodě je habaděj.

Zkuste si do svého života zabudovat trochu Dona Quijota. Není to rozumné, ale žije se veseleji. Radím pracovat a nežebrat. Je radost, když se můžete učesat, protože jste hlavou nevlezli nikomu do zadku. A ještě taková drobnost – neposlouchejte řeči cestovatelů a mořeplavců, sami cestujte a plujte. Jenom váš osobní zážitek má skutečnou hodnotu. Může to být jenom cesta na kopec za vesnicí nebo plavby po rybníce.

Držím vám palce při vašich osobních zážitcích. Tak vzhůru na ně.

Omlouvám se všem, kteří mi napsali, že se mnou chtějí plout. Moje nová třímetrová plachetnice unese po naplnění zásobami na dlouhou plavbu jen mě.

Trvám na tom, že oceán je pro Čechy nejbezpečnějším místem na světě.

Docela obyčejná vděčnost

Za to že jsem a vnímám

Za to že vidím a slyším

Za to že miluji a mám rád

Za kamarády z dětství

Za to že obdivuji spoustu lidí a mohu si jich vážit

Za chyby ze kterých jsem se poučil

Za to že jsem zdravý a mám pohodu

Za to že mám přátele i nepřátele

Za dvojčata hloupost i moudrost

Za to že věřím v lidskost

Za prohry, které mě poučily o iluzi z vítězství

Za šumící lesy i mořské vlny

Za slané moře, které je pro mě sladké

Za vítr, který hladí tvář a vrší závěje sněhu

Za šustot, se kterým uklízí na podzim listí v alejích

Za šťastný dětský smích

Za stáří, které nevnímám

Za paměť i zapomnění

Za víru, která nás nevtáhne do víru

Za chvějivé hromy a blesky

Za déšť, který myje náš svět

Za ticho silnější než hluk

Za žížaly a hraboše kypřící půdu

Za hmyz opylující květy

Za ptáky mouchojedy

Za nemoci, ze kterých jsem se vyléčil

Za utrpení, které nás vždy obohatí

Za ženskou hebkost a vůni

Za střelu, která nás minula

Za všechno, co jsem od života dostal i nedostal

Za chůzi, kterou měřím svět

Za ty, kteří šli kus cesty mým životem

Za lásku, kterou nám dali nebo mohli dát rodiče

Za schopnost vnímat vesmír, který nám umožňuje ještě přežívat

Za návrat všech, co se mnou pluli

Za možnost žít naplno – žít a nebát se

Za hřbitovní ticho