I v dnešní době jsem optimista, protože znám hodně lidí, kteří jsou lepší nežli já.
Život každého z nás je neopakovatelný zázrak. Radujme se z něj, i když je dočasný.
Každý z nás má možnost být lepší. Nebo to alespoň zkusit. A to nejenom v novém roce 2022.
Co dělám? Věnuji se rodině a přátelům. Rodině fyzicky a přátelům telefonicky. Jako obvykle píši další knihu, stavím plachetnici a těším se, až covid zeslábne, na návštěvu dětí z dětských domovů. Budeme společně stavět veslici s plachtou na naši plavbu po řekách.
Velké úsilí věnuji tomu, abych nebyl dospělý, protože jenom dospělý vymýšlí hrůzy světa a války.
Když se náhodou ve svých aktivitách zastavím, dělám si úklid. Kde? V Hlavě. Chci odpustit těm, co mi uškodili, a sám se snažím nikomu neškodit. Když se mi podaří někomu pomoci, tak je mi odměnou klidný spánek.
Připravuji si mapy na mořskou plavbu a těším se z dalšího dne, který nemusel nastat, protože moje osmdesátka je již na dohled.
Je důležité si i zpívat. Třeba jen tak pro sebe. A kdyby se mi občas náš svět nelíbil, pak si hned uvědomím, že stejně nemám jiný k dispozici.
 |
Eurica Délka: 3,3 m Šířka: 2,2 m Oplachtění: 10 m2 Celk. váha: 460 kg Ponor 1,4 m |
|
Eurica je oceánská plachetnice, její stavba mi zabrala tři měsíce práce. Trup je z PVC pěny z obou stran olaminované. Tato konstrukce je extrémně pevná při zachování malé hmotnosti trupu. Demontovatelná kýlová deska umožňuje snadnou přepravu na vleku za osobním automobilem. Nikdy jsem z takového materiálu loď nestavěl a chtěl jsem si to zkusit. Musím říci, že to bylo poprvé a naposled. Vím, že tato technologie se úspěšně používá při stavbách malých letadel. Řezání a broušení těchto materiálů je zdraví škodlivé. Zvláště v amatérských podmínkách si těžko zajistíte dostatečnou ochranu očí a dýchacích cest. Svědění pokožky a případné ekzémy jsou nasnadě. Zápach v interiéru lodi naštěstí časem vyprchá. Lodě stavím celý život. Ze dřeva, z překližky, z oceli, ferocementu, duralu. Pamatuji časy, kdy jsme stavěli kanoe i z lepeného papíru. Je radost loď stavět a ještě větší loď dostavět. Největší radost je plout s ní oceánem. Většinou se mi to podařilo. Doufám, že i v čase covidu. Stavba plachetnice bývá pro mnohé životním dílem. Někdy se konce stavby ani nedožijí. Stávají se často terčem posměchu svého okolí. Posmívají se nejčastěji ti, co nepostavili ani králíkárnu. Amatérští stavitelé lodí zmaterializovali svůj sen. Já k nim cítím obdiv, kdo nemá svůj sen, je mrtvý za živa. Kovbojů bez koně a mořeplavců bez lodě je habaděj. Zkuste si do svého života zabudovat trochu Dona Quijota. Není to rozumné, ale žije se veseleji. Radím pracovat a nežebrat. Je radost, když se můžete učesat, protože jste hlavou nevlezli nikomu do zadku. A ještě taková drobnost – neposlouchejte řeči cestovatelů a mořeplavců, sami cestujte a plujte. Jenom váš osobní zážitek má skutečnou hodnotu. Může to být jenom cesta na kopec za vesnicí nebo plavby po rybníce. Držím vám palce při vašich osobních zážitcích. Tak vzhůru na ně. Omlouvám se všem, kteří mi napsali, že se mnou chtějí plout. Moje nová třímetrová plachetnice unese po naplnění zásobami na dlouhou plavbu jen mě. Trvám na tom, že oceán je pro Čechy nejbezpečnějším místem na světě. |
|
|
Docela obyčejná vděčnost Za to že jsem a vnímám Za to že vidím a slyším Za to že miluji a mám rád Za kamarády z dětství Za to že obdivuji spoustu lidí a mohu si jich vážit Za chyby ze kterých jsem se poučil Za to že jsem zdravý a mám pohodu Za to že mám přátele i nepřátele Za dvojčata hloupost i moudrost Za to že věřím v lidskost |
 |
|
Za prohry, které mě poučily o iluzi z vítězství Za šumící lesy i mořské vlny Za slané moře, které je pro mě sladké Za vítr, který hladí tvář a vrší závěje sněhu Za šustot, se kterým uklízí na podzim listí v alejích Za šťastný dětský smích Za stáří, které nevnímám Za paměť i zapomnění Za víru, která nás nevtáhne do víru Za chvějivé hromy a blesky Za déšť, který myje náš svět Za ticho silnější než hluk Za žížaly a hraboše kypřící půdu Za hmyz opylující květy Za ptáky mouchojedy Za nemoci, ze kterých jsem se vyléčil Za utrpení, které nás vždy obohatí Za ženskou hebkost a vůni Za střelu, která nás minula Za všechno, co jsem od života dostal i nedostal Za chůzi, kterou měřím svět Za ty, kteří šli kus cesty mým životem Za lásku, kterou nám dali nebo mohli dát rodiče Za schopnost vnímat vesmír, který nám umožňuje ještě přežívat Za návrat všech, co se mnou pluli Za možnost žít naplno – žít a nebát se Za hřbitovní ticho (z nové knihy Zvorat oceán i nepevninu) |
|